monitory

LIMIT – REPORTÁŽ Z LABORATORNÍHO VYŠETŘENÍ

Nejúčinnější a nejvyhledávanější droga mezi sportovci napříč společenským spektrem se jmenuje adrenalin. Hormonální koktejl, který dokáže vlít do žil schopnost dosažení hranice vlastních fyzických možností, si ale někdo dopřát prostě nemůže. Příliš brzy totiž naráží na jakýsi „omezovač“ – záhadný fyziologický limit a frustrovaně se ptá sám sebe „co je špatně, že to nejde“.

 zada_02

 

Podobně jako v automobilovém průmyslu je základním předpokladem k odhalení závady napojení na diagnostiku. Lidské tělo je znatelně složitější stroj k opravě, přístup vzduchu do karburátoru nelze ovlivnit ani pomocí bůhvíjakého šroubováku, avšak s rozvojem technologií se i sportovcům rozšiřují možnosti vyladění organizmu k dokonalosti. Skokový nárůst výkonnosti závodníků už profesionální sport v minulosti zažil a byli za to zodpovědní zejména lékaři – tehdy „spásní“ biochemici spjatí s dopingem, jejichž doba však na přelomu posledních desetiletí skončila mnoha skandály. Za současný výkonnostní vzestup jsou z velké míry zodpovědní opět doktoři,tentokrát však sportovní  

fyziologové s přístupem k unikátním diagnostickým nástrojům, díky nimž se sportovci dostávají k informacím představujícím nejzásadnější rozdíl mezi amatérským a profesionálním přístupem k tréninku. Sportovní střediska napojená na profesionální týmy se pochopitelně s vyvinutými způsoby k odhalování fyziologických limitací příliš chlubit nechtějí, protože by tak připravila svoje svěřence o zásadní výhodu v boji s konkurencí, proniknutí utajovaných metod na dosah „nižší sféry“ výkonnostních sportovců však bylo jen otázkou času. MUDr. Jiří Dostal z Institutu sportovního lékařství vybavil laboratoř funkční diagnostiky na pražské Letné shodnými možnostmi vyšetření, která (nejen) Britové používají k vyhrávání na Tour de France.

KLÍČ K POZNÁNÍ

„Škody, které si na své duši sportovec vytvoří tvrdou dřinou bez adekvátního výsledku, už tady spravíme jen těžko,“ zahajuje MUDr. Dostal výpověď o tréninkových doporučeních, která uděluje svým klientům po vyšetření. „Největším úskalím pro trenéry sportovců je fakt, že často nemohou znát a neznají fyziologii svých svěřenců a doporučují jim tréninkové metody, které jsou pro ně zcela zbytečné nebo i kontraproduktivní.“

Speciální funkční vyšetření s monitorací fyziologických funkcí během testu na stacionárním kole, při němž lze nezávisle sledovat dechový, oběhový a svalový systém, přináší mnohem komplexnější obraz o reakci organizmu než tradiční laktátový test a(na)erobního prahu. MUDr. Dostalovi se do ruky dostanou údaje o účinnosti příjmu a využití kyslíku v pracujících i nepracujících svalech nebo kapilarizaci svalových vláken a na základě získaných informací definuje metabolické systémy organizmu, které potřebují „podržet u krku“, aby začaly pořádně fungovat.

DEFINICE LIMITACE

Asi už jste to někdy zažili nebo alespoň slyšeli – „nohy mi jely, ale nemohl jsem to udýchat!“, nebo naopak „z ničeho nic mi umřely nohy“. I to jsou první cenné poznatky pro odhalení limitace. MUDr. Dostal vyšetřením při výkonu na Wattbiku napojeném na diagnostické přístroje odhalí, která orgánová oblast by měla být středem jeho zájmu.

„Limitace lze zjednodušeně rozdělit na dechové (více v článku „Pouze jedna nádrž“ ve třetím letošním vydání 53×11 – pozn. autora), svalové nebo oběhové, téměř vždy lze však u limitace vysledovat úzkou souvislost s cestou kyslíku v organizmu,“ vysvětluje. V minulosti si „biochemik“ i bez současných nástrojů k rozboru fyziologických parametrů jedince mohl být téměř jistý, že u sportovce zajistí zlepšení. Dosahoval toho zvýšením přenosové kapacity krve pro kyslík (EPO nebo transfuze) nebo aplikací steroidních hormonů, které zlepšují svalovou kapilarizaci a zajistí vyšší využití O2 ve svalech.

„Doba píchání do žil je naštěstí pryč a je proto nutné znát velmi dobře jak fyziologii, tak patofyziologii a mít k dispozici diagnostické přístroje umožňující nezávislý pohled na jednotlivé systémy. Protože pokud neznáme limitaci, nemůžeme správně indikovat třeba vysokohorský trénink. V případě, že má sportovec limitaci například ve využití kyslíku, tak mu i sebedelší pobyt v horách k ničemu nepomůže. Sice bude mít víc červených krvinek a výbornou transportní kapacitu, ale ta nikdy nebude využita, protože sval nebude schopen kyslík zpracovat. Klasickou chybou mnoha kolegů či trenérů je rozlišení sportovců na respondery a non-respondery na vysokohorský trénink. Pravda je však taková, že non-respondeři neexistují, jsou to jen osoby s limitací, která jim brání takový typ tréninku využít. My jsme schopni s vysokou pravděpodobností dopředu říci, zda vysokohorský trénink přinese efekt nebo ne,“ říká J. Dostal. „Zároveň pobyt na horách je podobně jako EPO jen dočasným vylepšením kondičního stavu jedince. My hledáme cestu vedoucí k trvalým pozitivním změnám v organizmu.“

NEBRAŇTE (SE) OBJEMŮM

Oběhovou limitaci lze odstranit zvýšením účinnosti srdečního výdeje. Srdce je trénovatelné jako každý jiný sval v těle. Srdeční výdej, tedy objem litrů krve, které je srdce schopné „vypumpovat“ za minutu, je nejčastější limitací u vrcholové cyklistiky. „V klasickém pojetí se říká, že je to geneticky daný strop. Pokud se však podíváme na experimentální a vývojovou fyziologii, zjistíme, že to, co brání větší expanzi srdečního výdeje, je vazivová blána kolem srdce – osrdečník. (Ne)schopnost se napnout a zvětšit omezuje maximální srdeční výdej,“ vysvětluje dále.

Jediná dosud známá možnost k roztažení blány kolem srdce je cvičení (experimentálně na zvířatech provedené operace nejsou samozřejmě z etického i zdravotního hlediska u člověka možné). Pružnost osrdečníku je však ovlivnitelná jen v době růstu, či těsně po něm. „Ukazuje se, že když se sportovec začne pravidelně hýbat ve třiceti, dokáže si během několika let vybudovat stejnou kapilarizaci ve svalech jako každý jiný jedinec se sportovní minulostí zahájenou v mládežnickém věku, ale už nemůže smazat handicap v podobě nižší schopnosti elasticity osrdečníku,“ tvrdí MUDr. Dostal. „Srdce se zadaptuje, bude silnější a větší, ale už nikdy nevypumpuje 40 litrů za minutu, což je běžná hodnota profíků, protože ten osrdečník je ztuhlý.“

V současných tréninkových metodách se najíždění vysokých objemů v mládežnických kategoriích považuje za zbytečně únavné. Málokdo se však zamýšlí nad kardiologickými efekty několikahodinových vytrvalostních jízd, díky nimž jsou teď Roman Kreuziger nebo Zdeněk Štybar, za svého juniorského času posedlí dlouhými tréninky, evidentně vybavení extrémními srdečními parametry.zada_01

JE LIBO NITRO?

„Sval musí fungovat jako houba, musí pojmout spoustu tekutiny, tedy krve,“ zdůrazňuje J. Dostal svým klientům s omezenou kapilarizací svalových vláken, nejčastěji vídanou periferní svalovou limitací začínajících sportovců. „Rozvoj svalové kapilarizace nelze oblbnout, vyžaduje spoustu hodin v hypoxickém prostředí, tedy najíždění velkých objemů. Ale do určité míry se dá funkčně obejít – pojídáním červené řepy.“

Největší přírodní zdroj oxidu dusnatého – nitrátu, který roztahuje kapiláry ve svalech, dokonale funguje na každém lidském organismu až na jednu výjimku – u profíků. Ti už mají síť krevních vlásečnic tak rozsáhlou, že by zvýšenou saturaci svalů okysličenou krví sotva pozorovali i při zakusování kořenové zeleniny během tréninku. V kategorii výkonnostních a hobby cyklistů lze však téměř s jistotou zlepšení zaručit, avšak pouze za předpokladu značně objemného dávkování, jedna řepa denně nestačí. Aby byl zajištěn dostatečný přísun nitrátů, je třeba denně sníst pět až šest řep, nebo vypít nejméně 1 litr džusu. Na druhou stranu – není nutné jíst řepu trvale. Studie prokazují, že stačí týdenní kůra před závodem.

monitory

ŘEČ/ŘEV SVALŮ

Schopnost využití kyslíku (VO2) k práci svalu určuje sportovcovu výkonnost a silně závisí na míře kapilarizace svalových vláken. Do silně teoretické roviny k výpočtu spotřeby kyslíku v pracujícím svalu během zátěže, založenou na násobení rozdílu obsahu kyslíku v krvi, která do svalu přitéká a zas odtéká (tzv. AV diference – schopnost extrakce) s objemem krve přečerpaným za jednu minutu, vstupuje „nositelná technologie“ Moxy. Dokonale exaktní měření kyslíku ve svalech pomocí pečlivě umístěných malých krabiček je neodmyslitelnou součástí revolučního diagnostického vyšetření, v plném rozsahu absolvovaného v prostorách pražského Institutu.

Nedostatečná schopnost vytažení kyslíku do svalu a jeho efektivní upotřebení je často pozorovanou limitací i u zkušených sportovců, kteří sice disponují dokonalým krevním řečištěm ve svalu, ale nemají dostatečnou kapacitu mitochondrií kyslík spotřebovat. Senzory Moxy přilepené na pracujícím i nepracujícím svalu snímají během testu množství krve ve svalu (total hemoglobin) a její okysličení (saturace muskulárního kyslíku – SmO2) a omezení dokážou snadno a přesně definovat. Pro trénink sportovců má sledování kyslíku ve svalech stejný potenciál jako snímače tepové frekvence nebo wattového výkonu, protože dokáže nejpřesněji určit tréninkové intenzity i délky odpočinku mezi intervaly.

„Moxy je zcela nová technologie a ještě nevíme, kde všude nám může pomoci, má ale dva hlavní přínosy – diagnostický i tréninkový. Při testování sportovců lze s pomocí Moxy nalézt tréninkové zóny měřením čísel v reálném čase, nikoliv nepřesným laktátem nebo přibližným nastavením výkonnostních zón vypočítáním procent z maximální zátěže nebo hodnoty FTP. O úroveň dál posunuje trénink zejména rychlosti a dynamiky. My při vyšetření zjistíme, kde a jak hluboko je při výkonu zlom SmO2, hodnotu nastavíme na hodinkách a zahájení, ukončení i odpočinky mezi intervaly řídí zpětná vazba z reálných čísel, ne předem připravené plány,“ vysvětluje J. Dostal přínos nástroje, který spolupracuje s hodinkami se schopností příjmu signálu ANT+, v současnosti téměř neodmyslitelnou výbavou triatlonistů.

krivka_01

krivka_02

Levý záznam techniky šlapání zobrazuje výraznou odchylku výkonu levé a pravé nohy, v níž je patrná výrazná dysfunkce levého hamstringu – jezdec nedokáže levou nohou „tahat nahoru“. Naproti tomu pravý obrázek vykazuje téměř symetrické parametry – dokonalou šlapací techniku.

Při diagnostice jsou údaje z Moxy cennou součástí k vyšetření svalových dysbalancí dolních končetin, protože Wattbike sice dokáže záznamem výkonu v každém okamžiku otáčení klikami přesně definovat nerovnoměrné šlapání levé a pravé nohy, ale pochopitelně nepozná příčinu rozdílu. Krabičky Moxy umístěné na stejných svalech obou nohou sledují případnou jednostrannou svalovou limitaci a rozdíl v metabolismu jednotlivých končetin.

„Často sledovaným problémem je návrat do tréninku po zranění nebo operaci spojené s delší imobilizací jedné z končetin. Současný přístup je, že pokud se mi srovná objem svalů, tak jsem se vrátil na původní hodnoty. Moxy ale ukáže, jak moc se mýlíme a jak dlouho trvá imobilní končetině se vrátit nejen objemem, ale i metabolizmem zpět na původní úroveň,“ vysvětluje lékař. Ve výjimečných případech, kdy jsou rozdíly ve výkonu končetin větší než obvykle a fyzioterapeuti v ISL neurčí zdroj dysbalance v chybném stereotypu držení těla, MUDr. Dostal využívá možností ultrazvuku nebo vaskulární hodoppleru, aby se ujistil, že dotyčný netrpí zúžením kyčelní nebo jiné tepny.

Fenix3

Při vyšetření lékař využívá údaje z měřiče úrovně okysličení pracujícího i nepracujícího svalu, pro tréninkové účely lze snímač Moxy spárovat s hodinkami a v reálném čase sledovat saturaci kapilárního řečiště kyslíkem.

TYP TESTU – VYTRVALEC

Umisťování masky snímající výkonnost dechového aparátu, lepení krabiček Moxy a úpravě posedu na Wattbiku předchází krátké fyzioterapeutické vyšetření a pohovor, který doktorovi usnadní výběr vhodného typu vyšetření. Silničáře téměř bez výjimky vystavuje zátěži podobné tradičním laktátovým testům. „Třeba hokejisty ale testuju pomocí opakovaných třicetisekundových intervalů do maxima, podobných tzv. Wingate testům s dvouminutovou pauzou. To asi nejpřesněji imituje zatížení během jedné třetiny zápasu. Pozoruju chování SmO2, tHb a dalších parametrů a kdy dochází ke zlomu ve spotřebě kyslíku. Během doby mezi zátěžemi sleduji rychlost regenerace, průtoky ve svalu a schopnost naplnění svalů kyslíkem před další sérií zátěže,“ představuje test vhodně použitelný pro dráhaře nebo sprintery.

Schopnost vyrovnávání se s kumulovanou únavou ale sleduje i „tradiční“ test, kdy jsou mezi pětiminutovými intervaly s postupně zvyšovanou zátěží vkládány jednominutové pauzy dokonalého odpočinku, během nichž se demaskují reakce jednotlivých systémů, které byly při zátěži skryté. Laktáty se standardně neodebírají, protože ještě přesnější informaci podá Moxy. Nicméně pokud si to sportovec či trenér přeje, má sestra minutu klidu k typickému odběru.

Během testu se jezdci sledovat displej ergometru, aby se podle grafiky nesnažil udržet co nejlepší ekonomiku šlapání a nezkreslil tak svůj přirozený výkon na kole. Nezávislé měření levé a pravé nohy je předpokladem k odstranění limitů, které brzdí výkon sportovce.

„Neříkáme, že se nám vždy podaří limitaci dokonale určit a navrhnout efektivní odstranění. Lidské tělo není statistika a jednoduchá řešení ne vždy fungují. Ale v takovém případě vymýšlíme postupy, jak posílit systém, který by omezení kompenzoval,“ uzavírá MUDr. Dostal.

ŘEŠENÍ PROBLÉMU

Lidská zvědavost si možnosti testování a péče sportovního lékaře nemůže nechat uniknout ani navzdory jistým obavám z odhalení něčeho, co snad člověk vědět ani nechce. Některé obavy z neschopnosti se (bohužel/bohudík) sice naplnily, ale ukázaly se jako řešitelné. Rozsáhlý rozbor zdravotního stavu odhalil mimo významného rozdílu v extrakci kyslíku z krve proudící svaly levé a pravé nohy i jednu z obvyklých limitací klientů – omezení v mobilizaci extravaskulární tekutiny do krevního oběhu.

„Vaše tělo vykazuje dobrou schopnost vyrovnaného metabolizmu O2 a CO2, limitující je dodávka O2 díky dosažení maxima v srdečním výdeji již při TF 170/min,“ zahajuje MUDr. Dostal krátký rozbor výsledků, později doplněný o podrobně rozepsaný „profil“ i s tréninkovými doporučeními. „Vy to nadýcháte, máte dobrou ventilaci, ale ve vyšší zátěži nepřenášíte ten kyslík do svalů.“

Limitaci ve vytažení kyslíku do svalu lze údajně odstranit specifickým tréninkem – dvacetivteřinovými sprinty s maximální intenzitou a dokonalým zotavením.

„Proč ne víc a proč ne míň?“ ptá se doktor Dostal a sám si odpovídá. „Potřebujete trénovat funkční mobilizaci mitochondrií na schopnost co nejvýhodnějšího využití kyslíku, aniž byste přetěžoval jiné systémy. Na rozdíl od toho, co píší učebnice, je prvních 20 vteřin velmi aerobních, protože první vteřiny jedou na kreatinfosfát, který se okamžitě doplňuje přes kyslík v červeném svalovém barvivu myoglobinu. Vyčerpání zásob O2 je právě okolo 15-25 sekundy maximální zátěže. Pokud byste jel v maximální zátěži déle, tak začnete převážně stresovat anaerobní metabolizmus, který při tomto typu limitace není primární tréninkovou oblastí. Kdybyste byl sprinter a potřeboval trénovat anaerobní vytrvalost, pak je to v pořádku, pro vytrvalostního cyklistu s rozsáhlou cyklistickou minulostí je to však téměř zbytečné. Příliš krátkým spurtem naopak trénujete kreatinfosfátový systém a trochu mobilizaci kyslíku, ale netrénujete ho dostatečně, vy ho potřebujete stimulovat mnohem víc.“

Dokonale přesný návrh k odstranění fyziologické limitace dokáže sportovci vlít novou krev do žil s mnohem trvalejším účinkem než užití krevní transfuze. Z vyšetření jednoduše odcházíte s pocitem „no konečně“, s vědomím, že někdo přece jenom dokáže v souladu s lidským zdravím jasně definovat prostor k výkonnostnímu růstu, ke zmírnění bolesti, k posunutí „omezovače“. Rovněž vám s ujasněním svých vlastních možností začnou být mnohem uvěřitelnější zdánlivě nadlidské výkony profíků, kteří účelnou prací se svými limitacemi posouvají úroveň sportu dál.

Autor článku: Martin Hačecký Foto: Karel Kuchler

Zdroj: časopis silniční cyklistiky 53×11