Odhalení mýtů o kyselině mléčné, únavě a zotavení

usa-basketball-foam-rollers-lead

STRUČNĚ   

Existuje velký rozdíl mezi termínem kyselina mléčná a laktát a pochopení tohoto rozdílu ovlivní bolest vašich svalů, zotavení, únavu a další.

Kyselina mléčná. Známá jako „pálení ve svalu“, které cítíte při posledním opakování nebo při závěrečném sprintu. Většina sportovců označuje toto pálení za největšího nepřítele v tréninku a také za příčinu svalové bolesti a únavy. Ale co když všechno, co jste se o tomto v minulosti dozvěděli, bylo špatně? Dokonce i na těch nejvyšších úrovních sportu dochází k nepochopení této přirozeně se vyskytující sloučeniny. V prvních etapách Tour de France – po závodě, ale ještě předtím, než oblékl žlutý dres – byl Chris Froome spatřen v zákulisí, jak šlape na trenažéru a vyjíždí se. Bývalý cyklista a hvězdný komentátor Bob Roll vysvětlil, že Froome „vyplavuje kyselinu mléčnou“ z nohou, takže by měl být další den závodu méně unavený. V těchto zakořeněných teoriích je celá řada mylných představ o kyselině mléčné, únavě a dokonce o regeneraci. Je na čase, abychom si o kyselině mléčné řekli pravdu.

KYSELINA MLÉČNÁ ZMIZÍ BĚHEM MINUT

Kyselina mléčná je tvořena dvěma částmi: kyselinou a molekulou laktátu. Níže je snímek z klasické studie provedené koncem třicátých let v laboratoři Harvard Fatigue Lab, která ukazuje, jak rychle po skončení cvičení zmizí kyselina mléčná z krve (a svalů). Jednotky používané ve třicátých letech se liší od dnešních měření – 10 mg % se rovná moderní hodnotě asi 1 mmol/l. Snímek nicméně ukazuje, že po náročném cvičení jsou hladiny kyseliny mléčné zpět na výchozí hodnotě během přibližně jedné hodiny. Je pravda, že klesá rychleji chůzí nebo joggingem. Klesá ovšem i tehdy, když nic neděláte. Další věcí je pamatovat na to, že při výkonech, které trvají několik hodin, jako například většina etap Tour de France, je nepravděpodobné, že svaly produkují velké množství kyseliny mléčné ještě po čtyřech nebo pěti hodinách jízdy na kole.

LINE

KYSELINA MLÉČNÁ NENÍ ZLÁ A VAŠE SVALY NEJSOU ANAEROBNÍ

UEFA Euro 2016 - Portugal Training

Jeden z nejlepších světových vědců posledních 30 až 40 let zabývajících se pohybem byl dr. George Brooks. Dr. Brooks udával směr v mnohých ohledech, včetně toho, že kyselina mléčná není ve většině případů způsobena nedostatkem kyslíku nebo „anaerobními“ podmínkami v pracujícím svalu. On a jeho kolegové také poukázali na to, že laktátová část kyseliny mléčné může být ve skutečnosti palivem pro svaly a srdce a kyselá část kyseliny mléčné není jedinou příčinou únavy. Může se na ní podílet, únava je však způsobena řadou mnoha faktorů. Věřte tomu nebo ne, kyselina mléčná pravděpodobně nevede k „pálení ve svalu“, které si spojujeme s intenzivním cvičením. Zde je skvělé shrnutí dr. Bruce Gladdena:

„Skoro celé 20. století byl laktát považován převážně za odpadní produkt glykolýzy v důsledku hypoxie, což je hlavní příčina kyslíkového dluhu po cvičení, hlavní příčinou svalové únavy a klíčovým faktorem překyselení tkání. Od sedmdesátých let však došlo k „laktátové revoluci“… Zdá se, že zvýšená produkce a koncentrace laktátu v důsledku anoxie nebo hypoxie jsou často spíše výjimkou než pravidlem. Laktátová acidóza je přehodnocována jako faktor svalové únavy… Laktát již nelze považovat za hlavní příčinu negativních metabolických dějů, místo toho je ústředním hráčem v metabolismu buněk a celého těla …… „

KYSELINA MLÉČNÁ NEBOLÍ

Previews: The Championships - Wimbledon 2016

V osmdesátých letech minulého století byla provedena studie, jejíž autoři úmyslně působili bolesti lidem po dobu 72 hodin po ukončení cvičení tím, že je nechali běžet ze svahu. Tímto odpověděli na otázku: „Je kyselina mléčná spojená s pozdější svalovou bolestí?“

„Koncentrace kyseliny mléčné v krvi byla měřena před 45 minutovým během na běžeckém pásu a také během něj, jednou po rovině a jednou ve sklonu minus 10% (z kopce). Koncentrace kyseliny mléčné v krvi a subjektivní pocity svalové bolesti byly hodnoceny v intervalech v průběhu 72 hodin po testu. Koncentrace kyseliny mléčné se významně zvýšila při běhu po rovině, ale subjekty neměly po cvičení žádné významné svalové bolesti. Kyselina mléčná se nikdy nezvýšila při běhu z kopce, ale subjekty vykazovaly výraznou bolestivost s pozdějším nástupem. Výsledky tedy ukázaly, že kyselina mléčná s pozdější bolestí ve svalech nesouvisí.“

TAK PROČ SE FROOME VYJÍŽDĚL?

Le Tour de France 2016 - Stage Eighteen

Lidé se běžně vyjíždějí nebo využívají jiné techniky pro zotavení po závodě nebo tvrdém tréninku. Jak již bylo zmíněno výše, příčiny únavy jsou kombinací více faktorů a vyjíždění po závodu způsobuje v těle něco, co je v laboratoři těžké nějak změřit. Je také možné, že je to jen zvyk a lidé dělají to, co jim vyhovuje nebo to, co jim jejich trenéři nastaví v tréninkovém plánu. Nejdůležitějším úkolem při dlouhé a brutální sérii dnů, jako závod Tour de France, je vyhnout se dehydrataci a mít dostatek jídla a pití, aby měl jezdec k dispozici dostatečné množství sacharidů. Pokud hledáte objektivní fakta, proč používat techniky jako masáž, kompresní výrobky a koupel v ledové vodě, nenaleznete nejspíš žádné. Ledová voda nebo tzv. Kontrastní léčba zřejmě pomáhá s vnímáním únavy, ale ne s bolestivostí. Lehké cvičení a NSAID (Nesteroidní antiflogistika) jako ibuprofen nebo naproxen mohou fungovat, ale jejich účinky jsou pouze dočasné. Ve většině případů mohou být techniky regenerace shrnuty jednoduše „pokud se při tom cítíš dobře, tak to využívej i nadále“.

ZASTAVTE ŠÍŘENÍ MÝTU

Tento článek začal s údaji, které jsou 80 let staré a odhalují jeden z hlavních mýtů o kyselině mléčné a zotavení po cvičení. Neustále z komentářů slyšíme stále ten stejný starý příběh o špatné kyselině mléčné, zotavení a únavě. Myslíme si, že fráze „kyselina mléčná je špatná“ a to, co Bob Roll prozradil během Tour de France, se bude pravděpodobně ještě stokrát opakovat. Takže když opět něco podobného od někoho uslyšíte, prosím, zpravte ho o tom, že už o kyselině mléčné existují nové informace.

Michael Joyner, odborník na lidské výkony na klinice Mayo, tyto názory jsou jeho vlastní. Můžete ho sledovat na Twitteru @DrMJoyner.

Zdroj: https://www.si.com/edge/2016/07/21/debunking-myths-lactic-acid-truth-fatigue-recovery-muscle-soreness

Návod pro cyklisty amatéry jak správně využít výkon (watty) ke zlepšení výsledků

Trénink řízený výkonem (watty) byl dříve určen pouze pro profesionály. Nyní se přístroje měřící výkon a tréninkové prostředky, na kterých se dá trénovat uvnitř, jako Wattbike, staly dostupnější pro širší skupinu lidí, i cyklisté amatéři si mohou zkusit tuto tréninkovou metodu.

V následujících řádcích zjistíte, jak trénink řízený výkonem, může zlepšit vaše výsledky a objevte užitečné tipy a rady jak začít s tímto tréninkem.

Co je to výkonu?

Výkon (watty) měří výsledek vašeho snažení v předem nastavené časové době. Když pojedete na svém kole venku na silnici, výkon vyjadřuje vaši schopnost urazit různě dlouhé vzdálenosti (např. při vašem sobotním výletu).

3 výhody tréninku řízeného watty

Zvýšení rychlosti je určitě největší výhodou tohoto typu tréninku, ale existují další tři výhody, které můžete tímto tréninkem získat:

  1. Postupem času trénujete efektivněji, což znamená, že s každým tréninkem se přibližujete dosažení vašeho cíle
  2. Měření vaší kondice se s narůstajícím počtem tréninků zpřesňuje a umožňuje vám tak podrobně vidět Váš progres
  3. Porovnávání vašich výsledků s vašimi předešlými tréninky, s výsledky Vašich přátel nebo výsledky profesionálních sportovců je jednodušší, můžete vidět, jak se Vaše výkonnost zlepšuje a přibližuje Vašemu cíli – to pro Vás může skvělou motivací a hnacím motorem

Jak dosáhnout zlepšení vašich výsledků

Zvyšte svou rychlost díky používání přesně stanovených intervalů

Zahrnutí intervalů do tréninku je dobrou cestou ke zvýšení rychlosti. Intervalový trénink na trenažeru, který neměří tepovou frekvenci, může být náročný, díky zpoždění v měření tepové frekvence. Zatímco trénink, při kterém se měří jak vaše tepová frekvence, tak i výkon, vám umožňuje měřit přesnou intenzitu každého intervalu bez toho, abyste museli hodnoty odhadovat.

Chcete zvýšit vaši rychlost pomocí intervalových tréninků? Podívejte se na jeden z mnoha našich navržených tréninkových plánů. Velká část z nich obsahuje intervaly sloužící ke zvýšení Vaší rychlosti a Vašeho výkonu.

Otestujte si svou kondici a rozpoznejte své zlepšení

Trénink, specifičtěji testování, kde vidíte i svůj výkon, Vám dává přesné výsledky, které mohou být použity jako základní data pro měření Vašeho výkonu. Pokud budete podstupovat tyto testy pravidelně a budete postupovat podle námi připraveného tréninkového plánu, brzy rozpoznáte zlepšení ve svých výkonech.

Navíc si také začnete uvědomovat, že při stejném výkonu bude postupně vaše tepová frekvence nižší a nižší, v tomto bodě budete opravdu moci říct, že se skutečně začínáte zlepšovat.

Pokud chcete začít s testováním, přečtěte si náš jednoduchý průvodce testováním a začněte měřit své zlepšení.

Porovnávejte se s profesionály

Jakmile jste začali s tréninkovým plánem a pravidelným testováním, budete potřebovat porovnávat vaše současné výsledky s těmi předešlými, abyste viděli, jakého zlepšení jste dosáhli. Snadná cesta jak monitorovat a porovnávat vaše data, je pomocí naší aplikace a Wattbike Hub, který vám umožňuje nahrát a analyzovat vaše data kdykoliv a kdekoliv.

Navíc, jakmile uvidíte, jak se zlepšujete, Wattbike Hub  Vám umožní sledovat výsledky přátel a dokonce i profesionálních sportovců jako Joanny a díky tomu budete vědět, jak na tom jste v porovnání s ostatními.

Chcete zjistit jak si vedete oproti ostatním? Stáhněte si naši Wattbike Hub a začněte ihned!

Něco málo o efektivním tréninku

K tomu, aby byl trénink co nejefektivnější, doporučujeme kombinovat data o výkonu a tepovou frekvenci. Pokud se chcete dozvědět více o tom, jak kombinovat data výkonu a tepovou frekvenci, abyste trénovali co možná nejefektivněji, přečtěte si blog sportovního vědce Eddieho Fletchera.

Wattbike data 101 – kompletní průvodce pro začátečníky týkající se dat používaných u Wattbike

Pokud chcete zlepšit své výkony, Wattbike je vhodný tréninkový nástroj, který vám poskytuje všechna data, která budete potřebovat. Pokud ale nemáte žádné zkušenosti s používáním Wattbike, jak rozluštíte a porozumíte všem těmto datům?

Jaká data Wattbike poskytuje?

Wattbike měří přes 40 různých parametrů vaší jízdy a všechny jsou zobrazeny na monitoru vašeho kola. Níže poskytujeme vysvětlení deseti nejpoužívanějších pojmů týkajících se měření:

Watty – Nejdůležitější měřený údaj na Wattbike je výkon ve Wattech. Pokud vám není jasné, proč je užitečné měřit váš výkon, přečtěte si náš článek o tom, jak trénink zaměřený na výkon dokáže zlepšit vaše výsledky.

Rytmus (tempo) – Wattbike zobrazuje váš rytmus (tempo) na svém monitoru. Tento ukazatel je užitečný hlavně když začínáte s tréninkem na Wattbike, protože při správném rytmu (tempu) budete trénovat efektivněji. Můžete také zkombinovat rytmus a odpor, abyste si správně nastavili svůj výkon.

Tepová frekvence – Pokud propojíte vaše Wattbike s přístrojem, který monitoruje vaši tepovou frekvenci, Wattbike vám bude ukazovat vaši tepovou frekvenci v době vaší jízdy a pomůže vám změřit fyziologickou intenzitu vašeho tréninku.

Maximální tepová frekvence (MHR) – Pokud podstoupíte jeden z testů na Wattbike, můžete také zjistit svojí maximální tepovou frekvenci (MHR), kterou můžete využít na nastavení osobních tréninkových zón založených na tepové frekvenci.

Balanc mezi využíváním pravé a levé nohy – Wattbike je jediný tréninkový nástroj, který dokáže měřit to, v jakém poměru při vašem tréninku využíváte obě nohy. Pokud budete obě nohy využívat stejně, pomůže vám to zefektivnit váš trénink.

Technika šlapání – Jedna z předností Wattbike, o které ví téměř každý je to, že dokáže zaznamenávat techniku vašeho šlapání. Wattbike zaznamenává data 100 krát za sekundu a na jejich základě sestavuje jednoduchý graf, který znázorňuje techniku vašeho šlapání. Dočtěte se o tom více zde.

Maximální výkon za jednu minutu (MMP) – Pokud jste podstoupili jeden z testů na Wattbike, jedna z prvních hodnot, která vás bude zajímat je maximální výkon za jednu minutu, kterého jste během testu dosáhl. Tento ukazatel se používá k nastavení vašich osobních tréninkových zón. Ty slouží k tomu, abyste si mohli být jistí, že každý dokončený trénink jste absolvovali se správnou intenzitou vzhledem k vaší současné kondici.

Průměrný výkon – Průměrný výkon je vhodný ukazatel, pokud chcete zachytit stav vaší kondice nebo změny ve vašich výsledcích. Měření průběžného výkonu během vašich tréninků vás také může upozornit na nastávající(hrozící) nemoc, na kterou by jinak bylo složité přijít.

Výkon/kg – Pokud si založíte uživatelský profil nebo zadáte informace o vaší hmotnosti do vašeho Wattbike, na monitoru se zobrazí váš poměr výkonu k hmotnosti. Poměr výkonu k hmotnosti se vám bude hodit zejména pokud plánujete trasu, při které vás čeká dlouhé stoupání. Pokud budete znát svůj vlastní poměr, může to usnadnit vaše stoupání.

Vzdálenost – Tento údaj je určený zejména pro fanoušky aplikace Strava, kteří se neobejdou bez toho aniž by věděli jakou vzdálenost urazili. Nemůžeme vás o tuto informaci ochudit, a proto jsme také zahrnuli měření vzdálenosti, kterou jste urazili během vašich tréninků (rychlost které jste dosáhli se měří také).

Kde a jak najít konkrétní data

Všechny informace o vaší jízdě naleznete na monitoru vašeho Wattbiku. Během jízdy můžete přepínat kliknutím na šipku dolů mezi různými obrazovkami, každá z nich poskytuje jiné informace:

default-screen-1

 

 

speed-screen-3

 

watt-screen-5

Pokud hledáte údaje o vašem výkonu (např. průměrný výkon, MMP, MHR), můžete najít jejich souhrn na obrazovce na konci vašeho tréninku. Pomocí kliknutí na pravou šipku můžete přepínat mezi různými tabulkami.

sum-screen-8

Jak měřit a zaznamenávat vaše data

Wattbike automaticky zaznamenává a ukládá vaše tréninková data. Veškerá data jsou uložena v paměti Wattbike a kdykoliv se na ně tak můžete kouknout na monitoru.

Nejlepší způsob jak měřit a zaznamenávat vaše data, je pomocí Wattbike Hub, naší digitální platformy. S monitorem Modelu B, ke kterému se můžete připojit pomocí Bluetooth, můžete používat Wattbike Hub ke sledování, ukládání a analyzování vašich výkonů.

4 způsoby jak zlepšit vaše výkony pomocí Wattbike dat

  1. Používejte Wattbike Polar View, abyste zlepšili svojí techniku šlapání
  2. Používejte MMP & MHR k nastavení vašich osobních tréninkových zón
  3. Používejte osobní tréninkové zóny a detailně sestavené tréninkové plány, abyste zlepšili své výkony
  4. Používejte data o poměru výkonu k hmotnosti, abyste byli lepší při stoupání (jízdě do kopce)

Hodnocení výskytu muskuloskeletálních obtíží

V časopise České stomatologické komory vyšel článek na téma: Hodnocení výskytu Muskuloskeletálních obtíží u zubních Lékařů stomatologické kliniky LF UK a FN v Hradci Králové – pilotní studie. 

Pro toto hodnocení bylo použito zařízení Spinal Mouse, které je určené k mapování dynamiky páteře.

Celý článek si můžete přečíst zde.

 

 

 

Skutečný význam poměru výkonu k hmotnosti

Proč je poměr výkonu k hmotnosti užitečný ukazatel pro cyklisty? Zjednodušeně, váš poměr výkonu k hmotnosti je výkon, který je vyprodukován 1 kilogramem vaší váhy. Jakmile zjistíte svůj poměr výkonu k hmotnosti, můžete začít trénovat s maximální intenzitou a zlepšovat tak vaše výkony.

alpinechallenge2015day2-14

Poměru výkonu k hmotnosti při jízdě do kopce

Pokud jste vášnivý silniční cyklista a máte rád namáhavé tratě, je pravděpodobné, že poměr výkonu k hmotnosti pro vás bude klíčovou hodnotou, jelikož musíte často vyjet (a také přejet) na různé kopce.

Pokud pojedete ve skupině, váš poměr výkonu k hmotnosti bude při stoupání daleko znatelnější. Těžší jezdci budou muset vyprodukovat větší výkon, aby byli schopni držet tempo s lehčími členy skupiny.

Viz příklad níže, pokud Michael průměrně vyprodukuje 300 wattů a váží 95 kg a Anne vyprodukuje 250 wattů a váží 71 kg, můžete se lehce zmýlit a předpokládat, že Michael bude při stoupání rychlejší než Anne a že bude produkovat větší absolutní výkon než Anne.

Výpočet

Michael – 300/95 = 3.15 w/kg

Anne – 250/71 = 3.52 w/kg

Po objevení poměru výkonu k hmotnosti je jasné, že zatímco je Anne lehčí a produkuje nižší výkon, má větší hodnotu w/kg (wattů na kilogram) a proto bude při stoupání rychlejší než Michael.

Poměr výkonu k hmotnosti při jízdě z kopce

Pokud jedete z kopce, tabulka se obrací a gravitace hraje ve prospěch těžších jezdců. Obecně to znamená, že větší a těžší jezdci jako Michael budou při jízdě z kopce rychlejší než lehčí jezdci jako Anne.

Tip: Lehčí jezdci jako Anne mohou jet z kopce rychleji, pokud využijí aerodynamického efektu tak, že se schovají do bubliny, kterou vytvoří nějaký těžší jezdec jako Michael.

Jak vylepšit svůj poměr výkonu k hmotnosti

Dvě cesty jak zlepšit svůj poměr výkonu k hmotnosti je buď zhubnout, nebo zvýšit produkovaný výkon.

Držet dietu, abyste se dostal na svojí ideální váhu vhodnou pro cyklistiku, může být kontraproduktivní, jelikož můžete během hubnutí ztratit svalovou hmotu a díky tomu budete produkovat nižší výkon než dříve.

Nejlepší cesta je soustředit se na produkování co největšího výkonu při stálé váze a pravidelné stravě.  Aby váš výkon dosáhl maximálních možných hodnot, zkuste jeden z našich tréninkových plánů.

Při používání Wattbike můžete pořádně pochopit, co vám říkají hodnoty poměru výkonu k hmotnosti. Na základě hodnot, které vám vyjdou při úvodním testu, si budete schopni sestavit tréninkový plán, díky kterému přirozeně ztratíte váhu a zlepšíte svůj výkon a budete si tak moct cyklistiku užívat daleko víc než doposud.

Principy správného měření saturace kyslíku ve svalu (SmO2)

Understanding_the_Quality_of_Muscle_Oxygen_MetricsMoxy monitor je první přístroj, který měří okysličení ve svalu neboli svalovou saturaci, a byl vyvinut speciálně pro sportovce. Původně byl koncipován pro použití v medicíně a to v případech jako je monitorace tzv. akutního compartment syndromu, onemocnění periferních tepen a srdečního selhání. Nyní je na trhu více než dva roky a pomáhá trenérům a sportovcům na celém světě v jejich úsilí zlepšit sportovní výkon. V současnosti jsou k vidění konkurenční zařízení, která pomalu vstupují na trh. To je vítanou známkou toho, že trh začíná spatřovat užitečnost této technologie pro sportovce. Tím se však začnou na povrch dostávat otázky týkající se rozdílů mezi těmito zařízeními a kvalitou jejich měření.

Účelem tohoto článku je poskytnout informace o kritických aspektech, které hrají významnou roli při měření saturace svalu kyslíkem. Tyto informace by mohli být velmi cenné pro trenéry a sportovce, kteří se snaží nalézt a pochopit fyziologické limitace a systémy, které tyto limitace kompenzují.
V posledních 13 letech, kdy jsem se věnoval navrhování a hodnocení NIRS (near infrared spectroscopy = spektroskopie blízká infračervenému světlu) systémů, které se používají pro měření okysličení, jsem se naučil, které faktory jsou důležité pro přesnost měření. Mnohé z těchto faktorů se bohužel nedaří tvůrcům konkurenčních zařízení do svých přístrojů aplikovat. V posledních třech letech jsme v Moxy měli to štěstí, že jsme mohli velice úzce spolupracovat s předními fyziology jako je Juerg Feldmann, ale třeba také se špičkovými trenéry elitních sportovců. Společně se nám podařilo dokončit Moxy monitor. Díky těmto lidem dnes víme, že Moxy splňuje specifické požadavky, které jsou vyžadované pro fyziologický trénink.
Sedm bodů, které jsou uvedeny níže, je kritických proto, aby mohl správně fungovat monitor svalové saturace. Mnoho zařízení má potíže tyto požadavky dodržet, nebo jsou zcela neschopná těmto požadavkům dostát.

  1. Nasměrovat signál pouze do svalu
  2. Přesně určit saturaci na stupnici od 0 do 100% – SmO2
  3. Postihnout změny v celkovém hemoglobinu – tHb
  4. Vzít v úvahu rozdílnou tloušťku tukové tkáně
  5. Měřit na kterémkoliv svalu
  6. Měřit přesně i při změně teploty
  7. Povrch pokožky a artefakty

1. Nasměrovat signál pouze do svalu

Když umístíme senzor na námi definované místo, pod senzorem se nachází vrstva kůže, tuku a svalu. Kůže obsahuje značné množství krve, skrze které musí projít signál, aby se dostal do svalu. Průtok krve kůží je regulován především teplotními mechanismy lidského těla spíše než mechanismy, které souvisí se svalovou aktivitou při jeho zatížení. To je jeden z hlavních problémů, který Juerg viděl u starších zařízení NIRS, jež používal předtím, než jsme se poprvé setkali.  V průběhu testování, kdy tato zařízení hlásila zvýšené hodnoty okysličení, by měly tyto hodnoty klesat. Juerg k tomuto zjištění došel srovnáním s dalšími měřenými parametry, jako jsou parametry dýchání, aktivace svalů a krevního oběhu. Důvodem toho, že starší NIRS zařízení měřila špatně, je to, že kombinovala hodnoty saturace kůže a svalu. V těchto situacích byl průtok krve kůží vyšší z důvodu termoregulačního mechanismu zchlazení sportovce, to pak mělo za následek zkreslení měření přímo ve svalu. To je důvod, proč je velice důležité vědět, jestli skutečně měříme saturaci přímo ve svalu.

2. Přesně určit saturaci na stupnici od 0 do 100% – SmO2

Když měříme svalovou saturaci u sportovce, je užitečné vědět, jestli hodnota kyslíku stoupá, je stabilní nebo klesá, ale to samozřejmě nestačí. Je také důležité vědět, kde se pohybujeme na stupnici od 0% do 100%. Měli jsme případ cyklisty, který prováděl tzv. all-out test (test do naprostého vyčerpání) a hodnota okysličení jeho svalu byla skoro 0%. Také jsme měli případ běžkyně, která prováděla all-out test na běžícím pásu, a hodnota saturace svalu neklesla pod 80%. V obou případech hodnoty saturace klesly dolů z výchozích hodnot, ale běžkyně měla naprosto odlišnou fyziologickou limitaci než cyklista. Běžkyně nebyla schopna využít všechen kyslík, který byl přítomen ve svalu, zatímco cyklista toho schopen byl.

Mnoho NIRS zařízení umí měřit saturaci, ale nejsou přesné na stupnici od 0% do 100%. Dokonce, i když udávají číslo mezi 0 a 100, tato čísla nejsou na reálné stupnici. Vědecká skupina kolem Kevina McCullyho vyvinula techniku ​​přikládání škrtidla na sval testovaného jedince, aby se pokusili „kalibrovat“ zařízení s tímto problémem. I když toto řešení funguje, není to praktické v prostředí sportovního tréninku. Přesně změřené hodnoty jsou nezbytné pro stanovení limitace sportovního výkonu.

3. Postihnout změny v celkovém hemoglobinu – tHb

NIRS zařízení jsou typicky schopná měřit dvě nezávislé proměnné. Některá jiná zařízení zobrazují pouze hodnotu okysličení a neuvádějí hodnotu celkového hemoglobinu. Obě hodnoty jsou ve fyziologickém tréninku velice důležité. Hodnota celkového hemoglobinu je nepřímou mírou průtoku krve. Díky změnám v jeho hodnotě víme, co se s průtokem krve děje. Takže můžeme říct, jak se průtok krve mění, zda krev do svalu přitéká nebo je ve svalu zadržována nebo ze svalu odtéká.

4. Vzít v úvahu rozdílnou tloušťku tukové tkáně

Tuková vrstva komplikuje měření saturace. Velmi zhruba můžeme říci, že signál ze senzoru může proniknout do hloubky rovnající se polovině vzdálenosti, kterou naměříme mezi  optodou emitoru a optodou detektoru. Přesnost měření saturace není ovlivněna tukovou vrstvou, pokud je na to přístroj připraven a jeho algoritmus tento parametr zahrnuje do svých výpočtu.

Při testování sportovců, je běžné, že se měří na více svalech, a dokonce i u hubených sportovců se setkáme s různými tloušťkami tukových vrstev na různých svalech.

5. Měřit na kterémkoliv svalu

Některá NIRS zařízení jsou určena pouze k měření na jednom konkrétním svalu. I když to může poskytovat určité výhody při připevňování senzoru, je to pouze malý a téměř bezvýznamný benefit. V reálu se často měří více svalů a to i například ve sportech, jako je jízda na kole, kde je práce prováděna převážně dolními končetinami. Samozřejmě, že je užitečné měřit různé pracující svaly jako například stehenní sval nebo lýtko, je však také užitečné měřit odezvu v nezúčastněných nepracujících svalech jako například ramenní sval nebo dýchacích mezižeberní svaly. Moxy lze umístit na libovolný sval a proto je využitelný v podstatě v jakémkoliv sportu.

6.Měřit přesně i při změně teploty

Tento faktor je do značné míry ovlivňován fyzikálními vlastnostmi LED diod a laserových diod, které jsou v zařízeních NIRS použita. Tyto diody jsou zvláště vhodné světelné zdroje právě pro NIRS, protože jsou velmi jasné, efektivní, vydávají úzké pásmo světla a jsou poměrně cenově dostupné. Ale mají jednu velkou nevýhodu v tom, že mění barvu podle teploty.

Některá zařízení NIRS „si vystačí“ s tím, že tento problém ignorují, protože snímač je ve styku s lidským tělem, což pomáhá udržovat stabilní teplotu. Nicméně ke značnému ovlivnění měření může dojít, když se zařízení zahřeje, nebo v případě, že zařízení, které je připevněné na končetině je vystavené vnějším vlivům počasí, nebo v případě, že zařízení je používáno pod vodou.

Není snadné korigovat chyby, které vznikají v důsledku měnící se teploty. Tyto korekce pokud se neprovedou správně, mohou ovlivňovat faktory jako je hodnota saturace, výpočty hodnot tloušťky tukové vrstvy, koncentrace melaninu a dalších. Správné teplotní korekce jsou velice důležité k zajištění správné interpretace dat.

7. Povrch pokožky a artefakty

Chlupy, pihy a tetování mohou ovlivňovat měření saturace. Nicméně, v případě, kdy přístroj neumí přesně určit hodnotu saturace kyslíkem, tak je to spíše nepodstatný problém. Ve skutečnosti kožní artefakty jenom posunou měřítko; ve výjimečných případech by se mohlo stát, že místo ke snížení saturace dojde k zobrazení zvýšení saturace.

Vzhledem k tomu, že metoda NIRS je v podstatě měření barev, není možné, aby byla zcela necitlivá na (pro ni) neznámé barvy, které se nachází v optické dráze snímače. Pokud je přesnost měření saturace důležitým parametrem, pak bychom se obecně měli vyhnout místům s tetováním.

Moxy v sobě nese naprogramovaný výpočet, který umožňuje velice stabilní měření i v případě, že dráhu světla blokují artefakty, jako jsou vlasy nebo pihy.

A nyní se podíváme, jak se s výše uvedenými sedmi faktory vypořádává Moxy monitor?

Krátce shrnuto:

  • Velká pozornost věnovaná detailům
  • Pokročilé matematické algoritmy

Understanding_the_Quality_of_Muscle_Oxygen_Metrics_image_2

 Moxy používá algoritmus, který je založen na technice ​​zvané modelování Monte Carlo. V podstatě tento způsob využívá matematický režim sledování, jak se světlo šíří ve tkáních, jeden foton za jednotku času. To nám umožňuje zahrnout všechny druhy faktorů, které ovlivňují měření, jako je melanin, tloušťka tukové vrstvy, průtok krve pokožkou a navrhnout algoritmus, který tyto vrstvy zohlední. Tento model uvažuje tyto vrstvy tkání – epidermis, dermis, tuk a sval a umožňuje nám měnit optické vlastnosti každé vrstvy samostatně. Modelování a uvažování o všech těchto proměnných je první část opravdu pečlivého soustředění se na detail.

Aplikování této metody však s sebou nese řadu výzev.  Za prvé, je výpočetně velice náročná. Některé modelové pokusy trvají déle než čtyři dny a to dokonce i s velice vyspělým procesorem počítače. Kdo by chtěl čekat čtyři dny na výsledky měření  SmO₂ (i když nikdy jsme to nezkusili s IBM Watson – analytický program pozn. překladatele).

Druhou výzvou je to, že tato metoda funguje pouze v jednom směru, a to je pro nás zrovna ten špatný. Pokud víme, jaké jsou optické vlastnosti prostředí, víme také to, jaké množství od každé barvy světla detektor zachytí. Nicméně, my chceme, aby Moxy monitor pracoval opačně. Monitor „ví“, kolik z každé barvy bylo zachyceno detektory, a my tuto informaci chceme využít ke zpětnému stanovení optických vlastností prostředí. V našem případě jsou optické vlastnosti prostředí reprezentovány množstvím hemoglobinu nesoucího kyslík (= hodnotou saturace SmO2) a množstvím hemoglobinu nesoucího kyslík plus hemoglobinu bez kyslíku (= hodnotou celkového hemoglobinu tHb).

Při řešení obou těchto problémů přichází na řadu vyšší matematika. Děláme tolik výpočtů, kolik jen můžeme avšak pouze jednou a pak výsledky z nich použijeme u všech Moxy monitorů. Pak přichází druhá fáze, ve které přidáváme další sadu výpočtů, ale to už je pro každý jednotlivý monitor zvlášť. Děje se tak v rámci kalibrace v naší laboratoři (pro každý monitor tento proces trvá 30 minut). A nakonec ještě přidáme výpočty pro jednotlivé záznamy z měření každého monitoru, což je záležitostí méně než dvou sekund.

Matematické rovnice nám dovolují činit rozhodnutí o tom, které parametry musí být přísně kontrolovány, aby bylo měření stabilní. To nám umožňuje vyloučit z měření takové artefakty, které blokují části optického signálu, jako jsou vlasy nebo pihy a predikovat přesnou odezvu na změny teploty, ke kterým dochází v různých podmínkách, kde se monitor používá.

Matematické modely, které používáme v Moxy, jsou zveřejněny v našem patentu. Zde je odkaz na náš patent. Patent sám o sobě nezaručuje účinnost, ale zásadní záměr zveřejnění patentu je takový, že jsme se rozhodli dát vědět o tom, co děláme a výměnou za to jsme získali právo zabránit v kopírování toho, co děláme. Zdá se, že to funguje. Měli jsme již četné rozhovory s odborníky přes NIRS technologii o tom, jak Moxy funguje. Tato otevřená diskuse ve spojení s tisíci testovaných sportovců během posledních dvou a půl let, nabízí silné přímé i nepřímé důkazy, že v Moxy jdeme správnou cestou.

Tento článek bychom chtěli ukončit následujícím upozorněním:

1. Požadavky na zařízení, které měří svalovou saturaci a které jsou uvedené výše, se vztahují k tzv. fyziologickému tréninku. Požadavky na zařízení, které využívá NIRS k měření laktátového prahu jsou mnohem méně přísné. Je možné, že zařízení měřící dobře hodnoty laktátového prahu, provádí špatně měření svalové saturace. Berte prosím v úvahu tento rozdíl.

2. Výše popsané faktory je velice obtížné testovat a stanovovat závěry – náš tým se neustále učí, každý den něco nového. Juerg Feldmann má opravdu dobře vybavenou testovací laboratoř, mnohem vyspělejší než většina výzkumných zařízení. Udělal mnoho srovnání NIRS s metodami neinvazivního měření srdečního výdeje, VO2, kapnometrií, EMG, výkonem, tepové frekvence a dechové frekvence. Dokonce začal s testováním zařízení NIRS o mnoho let dříve, než byla Moxy vůbec na světě. Juerg má vše velmi intelektuálně a hlavně kriticky podloženo, své pokusy provádí na velkých skupinách jedinců, aby byl schopen vyvodit validní závěry. Tato metodika mu pomáhá v potvrzování výše popsané problematiky.

Šíře témat, o kterých se diskutuje na Moxy Developers Forum, je opravdu obrovská. Je to ale jen zlomek naší práce, která bývá z větší části diskutována formou e-mailů, seminářů a při setkání v laboratořích. Buďte prosím opatrní při četbě vědeckých článků (i když jsou psány na prestižních univerzitách), které popisují výsledky, jež byly změřeny na malé skupině testovaných jedinců nebo se zabývají jen částí problému. Mohou to být skvělé informace, ale často odráží pouze malou část příběhu.

Shrnutí

Monitor svalové saturace je užitečný nástroj pro fyziologický trénink a to proto, že poskytuje zpětnou vazbu v reálném čase. Moxy monitor se umí velice dobře vypořádat s kritickými faktory, které byly uvedeny výše a zvládá to mnohem lépe než jakékoliv jiné NIRS zařízení.

Pokud Vás tento článek zaujal, budeme moc rádi za Vaši zpětnou vazbu.

LIMIT – REPORTÁŽ Z LABORATORNÍHO VYŠETŘENÍ

Nejúčinnější a nejvyhledávanější droga mezi sportovci napříč společenským spektrem se jmenuje adrenalin. Hormonální koktejl, který dokáže vlít do žil schopnost dosažení hranice vlastních fyzických možností, si ale někdo dopřát prostě nemůže. Příliš brzy totiž naráží na jakýsi „omezovač“ – záhadný fyziologický limit a frustrovaně se ptá sám sebe „co je špatně, že to nejde“.

 zada_02

 

Podobně jako v automobilovém průmyslu je základním předpokladem k odhalení závady napojení na diagnostiku. Lidské tělo je znatelně složitější stroj k opravě, přístup vzduchu do karburátoru nelze ovlivnit ani pomocí bůhvíjakého šroubováku, avšak s rozvojem technologií se i sportovcům rozšiřují možnosti vyladění organizmu k dokonalosti. Skokový nárůst výkonnosti závodníků už profesionální sport v minulosti zažil a byli za to zodpovědní zejména lékaři – tehdy „spásní“ biochemici spjatí s dopingem, jejichž doba však na přelomu posledních desetiletí skončila mnoha skandály. Za současný výkonnostní vzestup jsou z velké míry zodpovědní opět doktoři,tentokrát však sportovní  

fyziologové s přístupem k unikátním diagnostickým nástrojům, díky nimž se sportovci dostávají k informacím představujícím nejzásadnější rozdíl mezi amatérským a profesionálním přístupem k tréninku. Sportovní střediska napojená na profesionální týmy se pochopitelně s vyvinutými způsoby k odhalování fyziologických limitací příliš chlubit nechtějí, protože by tak připravila svoje svěřence o zásadní výhodu v boji s konkurencí, proniknutí utajovaných metod na dosah „nižší sféry“ výkonnostních sportovců však bylo jen otázkou času. MUDr. Jiří Dostal z Institutu sportovního lékařství vybavil laboratoř funkční diagnostiky na pražské Letné shodnými možnostmi vyšetření, která (nejen) Britové používají k vyhrávání na Tour de France.

KLÍČ K POZNÁNÍ

„Škody, které si na své duši sportovec vytvoří tvrdou dřinou bez adekvátního výsledku, už tady spravíme jen těžko,“ zahajuje MUDr. Dostal výpověď o tréninkových doporučeních, která uděluje svým klientům po vyšetření. „Největším úskalím pro trenéry sportovců je fakt, že často nemohou znát a neznají fyziologii svých svěřenců a doporučují jim tréninkové metody, které jsou pro ně zcela zbytečné nebo i kontraproduktivní.“

Speciální funkční vyšetření s monitorací fyziologických funkcí během testu na stacionárním kole, při němž lze nezávisle sledovat dechový, oběhový a svalový systém, přináší mnohem komplexnější obraz o reakci organizmu než tradiční laktátový test a(na)erobního prahu. MUDr. Dostalovi se do ruky dostanou údaje o účinnosti příjmu a využití kyslíku v pracujících i nepracujících svalech nebo kapilarizaci svalových vláken a na základě získaných informací definuje metabolické systémy organizmu, které potřebují „podržet u krku“, aby začaly pořádně fungovat.

DEFINICE LIMITACE

Asi už jste to někdy zažili nebo alespoň slyšeli – „nohy mi jely, ale nemohl jsem to udýchat!“, nebo naopak „z ničeho nic mi umřely nohy“. I to jsou první cenné poznatky pro odhalení limitace. MUDr. Dostal vyšetřením při výkonu na Wattbiku napojeném na diagnostické přístroje odhalí, která orgánová oblast by měla být středem jeho zájmu.

„Limitace lze zjednodušeně rozdělit na dechové (více v článku „Pouze jedna nádrž“ ve třetím letošním vydání 53×11 – pozn. autora), svalové nebo oběhové, téměř vždy lze však u limitace vysledovat úzkou souvislost s cestou kyslíku v organizmu,“ vysvětluje. V minulosti si „biochemik“ i bez současných nástrojů k rozboru fyziologických parametrů jedince mohl být téměř jistý, že u sportovce zajistí zlepšení. Dosahoval toho zvýšením přenosové kapacity krve pro kyslík (EPO nebo transfuze) nebo aplikací steroidních hormonů, které zlepšují svalovou kapilarizaci a zajistí vyšší využití O2 ve svalech.

„Doba píchání do žil je naštěstí pryč a je proto nutné znát velmi dobře jak fyziologii, tak patofyziologii a mít k dispozici diagnostické přístroje umožňující nezávislý pohled na jednotlivé systémy. Protože pokud neznáme limitaci, nemůžeme správně indikovat třeba vysokohorský trénink. V případě, že má sportovec limitaci například ve využití kyslíku, tak mu i sebedelší pobyt v horách k ničemu nepomůže. Sice bude mít víc červených krvinek a výbornou transportní kapacitu, ale ta nikdy nebude využita, protože sval nebude schopen kyslík zpracovat. Klasickou chybou mnoha kolegů či trenérů je rozlišení sportovců na respondery a non-respondery na vysokohorský trénink. Pravda je však taková, že non-respondeři neexistují, jsou to jen osoby s limitací, která jim brání takový typ tréninku využít. My jsme schopni s vysokou pravděpodobností dopředu říci, zda vysokohorský trénink přinese efekt nebo ne,“ říká J. Dostal. „Zároveň pobyt na horách je podobně jako EPO jen dočasným vylepšením kondičního stavu jedince. My hledáme cestu vedoucí k trvalým pozitivním změnám v organizmu.“

NEBRAŇTE (SE) OBJEMŮM

Oběhovou limitaci lze odstranit zvýšením účinnosti srdečního výdeje. Srdce je trénovatelné jako každý jiný sval v těle. Srdeční výdej, tedy objem litrů krve, které je srdce schopné „vypumpovat“ za minutu, je nejčastější limitací u vrcholové cyklistiky. „V klasickém pojetí se říká, že je to geneticky daný strop. Pokud se však podíváme na experimentální a vývojovou fyziologii, zjistíme, že to, co brání větší expanzi srdečního výdeje, je vazivová blána kolem srdce – osrdečník. (Ne)schopnost se napnout a zvětšit omezuje maximální srdeční výdej,“ vysvětluje dále.

Jediná dosud známá možnost k roztažení blány kolem srdce je cvičení (experimentálně na zvířatech provedené operace nejsou samozřejmě z etického i zdravotního hlediska u člověka možné). Pružnost osrdečníku je však ovlivnitelná jen v době růstu, či těsně po něm. „Ukazuje se, že když se sportovec začne pravidelně hýbat ve třiceti, dokáže si během několika let vybudovat stejnou kapilarizaci ve svalech jako každý jiný jedinec se sportovní minulostí zahájenou v mládežnickém věku, ale už nemůže smazat handicap v podobě nižší schopnosti elasticity osrdečníku,“ tvrdí MUDr. Dostal. „Srdce se zadaptuje, bude silnější a větší, ale už nikdy nevypumpuje 40 litrů za minutu, což je běžná hodnota profíků, protože ten osrdečník je ztuhlý.“

V současných tréninkových metodách se najíždění vysokých objemů v mládežnických kategoriích považuje za zbytečně únavné. Málokdo se však zamýšlí nad kardiologickými efekty několikahodinových vytrvalostních jízd, díky nimž jsou teď Roman Kreuziger nebo Zdeněk Štybar, za svého juniorského času posedlí dlouhými tréninky, evidentně vybavení extrémními srdečními parametry.zada_01

JE LIBO NITRO?

„Sval musí fungovat jako houba, musí pojmout spoustu tekutiny, tedy krve,“ zdůrazňuje J. Dostal svým klientům s omezenou kapilarizací svalových vláken, nejčastěji vídanou periferní svalovou limitací začínajících sportovců. „Rozvoj svalové kapilarizace nelze oblbnout, vyžaduje spoustu hodin v hypoxickém prostředí, tedy najíždění velkých objemů. Ale do určité míry se dá funkčně obejít – pojídáním červené řepy.“

Největší přírodní zdroj oxidu dusnatého – nitrátu, který roztahuje kapiláry ve svalech, dokonale funguje na každém lidském organismu až na jednu výjimku – u profíků. Ti už mají síť krevních vlásečnic tak rozsáhlou, že by zvýšenou saturaci svalů okysličenou krví sotva pozorovali i při zakusování kořenové zeleniny během tréninku. V kategorii výkonnostních a hobby cyklistů lze však téměř s jistotou zlepšení zaručit, avšak pouze za předpokladu značně objemného dávkování, jedna řepa denně nestačí. Aby byl zajištěn dostatečný přísun nitrátů, je třeba denně sníst pět až šest řep, nebo vypít nejméně 1 litr džusu. Na druhou stranu – není nutné jíst řepu trvale. Studie prokazují, že stačí týdenní kůra před závodem.

monitory

ŘEČ/ŘEV SVALŮ

Schopnost využití kyslíku (VO2) k práci svalu určuje sportovcovu výkonnost a silně závisí na míře kapilarizace svalových vláken. Do silně teoretické roviny k výpočtu spotřeby kyslíku v pracujícím svalu během zátěže, založenou na násobení rozdílu obsahu kyslíku v krvi, která do svalu přitéká a zas odtéká (tzv. AV diference – schopnost extrakce) s objemem krve přečerpaným za jednu minutu, vstupuje „nositelná technologie“ Moxy. Dokonale exaktní měření kyslíku ve svalech pomocí pečlivě umístěných malých krabiček je neodmyslitelnou součástí revolučního diagnostického vyšetření, v plném rozsahu absolvovaného v prostorách pražského Institutu.

Nedostatečná schopnost vytažení kyslíku do svalu a jeho efektivní upotřebení je často pozorovanou limitací i u zkušených sportovců, kteří sice disponují dokonalým krevním řečištěm ve svalu, ale nemají dostatečnou kapacitu mitochondrií kyslík spotřebovat. Senzory Moxy přilepené na pracujícím i nepracujícím svalu snímají během testu množství krve ve svalu (total hemoglobin) a její okysličení (saturace muskulárního kyslíku – SmO2) a omezení dokážou snadno a přesně definovat. Pro trénink sportovců má sledování kyslíku ve svalech stejný potenciál jako snímače tepové frekvence nebo wattového výkonu, protože dokáže nejpřesněji určit tréninkové intenzity i délky odpočinku mezi intervaly.

„Moxy je zcela nová technologie a ještě nevíme, kde všude nám může pomoci, má ale dva hlavní přínosy – diagnostický i tréninkový. Při testování sportovců lze s pomocí Moxy nalézt tréninkové zóny měřením čísel v reálném čase, nikoliv nepřesným laktátem nebo přibližným nastavením výkonnostních zón vypočítáním procent z maximální zátěže nebo hodnoty FTP. O úroveň dál posunuje trénink zejména rychlosti a dynamiky. My při vyšetření zjistíme, kde a jak hluboko je při výkonu zlom SmO2, hodnotu nastavíme na hodinkách a zahájení, ukončení i odpočinky mezi intervaly řídí zpětná vazba z reálných čísel, ne předem připravené plány,“ vysvětluje J. Dostal přínos nástroje, který spolupracuje s hodinkami se schopností příjmu signálu ANT+, v současnosti téměř neodmyslitelnou výbavou triatlonistů.

krivka_01

krivka_02

Levý záznam techniky šlapání zobrazuje výraznou odchylku výkonu levé a pravé nohy, v níž je patrná výrazná dysfunkce levého hamstringu – jezdec nedokáže levou nohou „tahat nahoru“. Naproti tomu pravý obrázek vykazuje téměř symetrické parametry – dokonalou šlapací techniku.

Při diagnostice jsou údaje z Moxy cennou součástí k vyšetření svalových dysbalancí dolních končetin, protože Wattbike sice dokáže záznamem výkonu v každém okamžiku otáčení klikami přesně definovat nerovnoměrné šlapání levé a pravé nohy, ale pochopitelně nepozná příčinu rozdílu. Krabičky Moxy umístěné na stejných svalech obou nohou sledují případnou jednostrannou svalovou limitaci a rozdíl v metabolismu jednotlivých končetin.

„Často sledovaným problémem je návrat do tréninku po zranění nebo operaci spojené s delší imobilizací jedné z končetin. Současný přístup je, že pokud se mi srovná objem svalů, tak jsem se vrátil na původní hodnoty. Moxy ale ukáže, jak moc se mýlíme a jak dlouho trvá imobilní končetině se vrátit nejen objemem, ale i metabolizmem zpět na původní úroveň,“ vysvětluje lékař. Ve výjimečných případech, kdy jsou rozdíly ve výkonu končetin větší než obvykle a fyzioterapeuti v ISL neurčí zdroj dysbalance v chybném stereotypu držení těla, MUDr. Dostal využívá možností ultrazvuku nebo vaskulární hodoppleru, aby se ujistil, že dotyčný netrpí zúžením kyčelní nebo jiné tepny.

Fenix3

Při vyšetření lékař využívá údaje z měřiče úrovně okysličení pracujícího i nepracujícího svalu, pro tréninkové účely lze snímač Moxy spárovat s hodinkami a v reálném čase sledovat saturaci kapilárního řečiště kyslíkem.

TYP TESTU – VYTRVALEC

Umisťování masky snímající výkonnost dechového aparátu, lepení krabiček Moxy a úpravě posedu na Wattbiku předchází krátké fyzioterapeutické vyšetření a pohovor, který doktorovi usnadní výběr vhodného typu vyšetření. Silničáře téměř bez výjimky vystavuje zátěži podobné tradičním laktátovým testům. „Třeba hokejisty ale testuju pomocí opakovaných třicetisekundových intervalů do maxima, podobných tzv. Wingate testům s dvouminutovou pauzou. To asi nejpřesněji imituje zatížení během jedné třetiny zápasu. Pozoruju chování SmO2, tHb a dalších parametrů a kdy dochází ke zlomu ve spotřebě kyslíku. Během doby mezi zátěžemi sleduji rychlost regenerace, průtoky ve svalu a schopnost naplnění svalů kyslíkem před další sérií zátěže,“ představuje test vhodně použitelný pro dráhaře nebo sprintery.

Schopnost vyrovnávání se s kumulovanou únavou ale sleduje i „tradiční“ test, kdy jsou mezi pětiminutovými intervaly s postupně zvyšovanou zátěží vkládány jednominutové pauzy dokonalého odpočinku, během nichž se demaskují reakce jednotlivých systémů, které byly při zátěži skryté. Laktáty se standardně neodebírají, protože ještě přesnější informaci podá Moxy. Nicméně pokud si to sportovec či trenér přeje, má sestra minutu klidu k typickému odběru.

Během testu se jezdci sledovat displej ergometru, aby se podle grafiky nesnažil udržet co nejlepší ekonomiku šlapání a nezkreslil tak svůj přirozený výkon na kole. Nezávislé měření levé a pravé nohy je předpokladem k odstranění limitů, které brzdí výkon sportovce.

„Neříkáme, že se nám vždy podaří limitaci dokonale určit a navrhnout efektivní odstranění. Lidské tělo není statistika a jednoduchá řešení ne vždy fungují. Ale v takovém případě vymýšlíme postupy, jak posílit systém, který by omezení kompenzoval,“ uzavírá MUDr. Dostal.

ŘEŠENÍ PROBLÉMU

Lidská zvědavost si možnosti testování a péče sportovního lékaře nemůže nechat uniknout ani navzdory jistým obavám z odhalení něčeho, co snad člověk vědět ani nechce. Některé obavy z neschopnosti se (bohužel/bohudík) sice naplnily, ale ukázaly se jako řešitelné. Rozsáhlý rozbor zdravotního stavu odhalil mimo významného rozdílu v extrakci kyslíku z krve proudící svaly levé a pravé nohy i jednu z obvyklých limitací klientů – omezení v mobilizaci extravaskulární tekutiny do krevního oběhu.

„Vaše tělo vykazuje dobrou schopnost vyrovnaného metabolizmu O2 a CO2, limitující je dodávka O2 díky dosažení maxima v srdečním výdeji již při TF 170/min,“ zahajuje MUDr. Dostal krátký rozbor výsledků, později doplněný o podrobně rozepsaný „profil“ i s tréninkovými doporučeními. „Vy to nadýcháte, máte dobrou ventilaci, ale ve vyšší zátěži nepřenášíte ten kyslík do svalů.“

Limitaci ve vytažení kyslíku do svalu lze údajně odstranit specifickým tréninkem – dvacetivteřinovými sprinty s maximální intenzitou a dokonalým zotavením.

„Proč ne víc a proč ne míň?“ ptá se doktor Dostal a sám si odpovídá. „Potřebujete trénovat funkční mobilizaci mitochondrií na schopnost co nejvýhodnějšího využití kyslíku, aniž byste přetěžoval jiné systémy. Na rozdíl od toho, co píší učebnice, je prvních 20 vteřin velmi aerobních, protože první vteřiny jedou na kreatinfosfát, který se okamžitě doplňuje přes kyslík v červeném svalovém barvivu myoglobinu. Vyčerpání zásob O2 je právě okolo 15-25 sekundy maximální zátěže. Pokud byste jel v maximální zátěži déle, tak začnete převážně stresovat anaerobní metabolizmus, který při tomto typu limitace není primární tréninkovou oblastí. Kdybyste byl sprinter a potřeboval trénovat anaerobní vytrvalost, pak je to v pořádku, pro vytrvalostního cyklistu s rozsáhlou cyklistickou minulostí je to však téměř zbytečné. Příliš krátkým spurtem naopak trénujete kreatinfosfátový systém a trochu mobilizaci kyslíku, ale netrénujete ho dostatečně, vy ho potřebujete stimulovat mnohem víc.“

Dokonale přesný návrh k odstranění fyziologické limitace dokáže sportovci vlít novou krev do žil s mnohem trvalejším účinkem než užití krevní transfuze. Z vyšetření jednoduše odcházíte s pocitem „no konečně“, s vědomím, že někdo přece jenom dokáže v souladu s lidským zdravím jasně definovat prostor k výkonnostnímu růstu, ke zmírnění bolesti, k posunutí „omezovače“. Rovněž vám s ujasněním svých vlastních možností začnou být mnohem uvěřitelnější zdánlivě nadlidské výkony profíků, kteří účelnou prací se svými limitacemi posouvají úroveň sportu dál.

Autor článku: Martin Hačecký Foto: Karel Kuchler

Zdroj: časopis silniční cyklistiky 53×11

Tajemství laktátové křivky

Lidské tělo potřebuje pro svoji činnost energii. Získává ji tím, že spaluje živiny (především cukry a tuky) přijímané z potravy. Účinné spalování živin probíhá za přítomnosti kyslíku, při tzv. aerobním spalování. Zjednodušeně řečeno – tím, že dýcháme a naše srdce tluče s určitou frekvencí, pumpujeme do oběhu okysličenou krev a dodáváme tak tkáním potřebný kyslík pro výrobu energie.

Trochu opakování na úvod neuškodí…

Pojďme si stručně připomenout několik základních pojmů, které se běžně používají v souvislosti s „laktátovou křivkou“.

Při narůstající fyzické zátěži (pohybu) roste spotřeba energie, tedy i kyslíku. Naše tělo se snaží zvýšenou poptávku po kyslíku uspokojit tím, že zvýší tepovou frekvenci a my začneme dýchat rychleji. Od určité úrovně zátěže ale tento přísun kyslíku nestačí a tělo si začne energii vyrábět jiným způsobem – bez účasti kyslíku, pomocí tzv. anaerobního spalování. Při anaerobním spalování dochází k nedokonalému spalování živin, při kterém vzniká kyselina mléčná (neboli laktát). Ta se v těle hromadí a náš organismus ji musí po ukončení zátěže odbourat (odstranit ze svalů).

Přechod mezi aerobním a anaerobním spalováním není náhlý, po určitý čas v těle probíhá tzv. „smíšené spalování/metabolismus“. Při něm se k aerobnímu způsobu krytí energetických požadavků postupně přidává způsob anaerobní. Oba děje probíhají současně. Okamžik, kdy v těle nastává přechod z aerobního spalování na smíšené spalování, se obecně označuje aerobní práh. Je charakterizován určitou tepovou frekvencí, při níž nedochází k významné tvorbě kyseliny mléčné. Naopak okamžik, kdy v těle dochází k přechodu ze smíšeného na anaerobní spalování, se nazývá „anaerobní práh“. Opět ho provází zátěž s určitou tepovou frekvencí, při níž naopak nastává zvýšená tvorba kyseliny mléčné.

Odběrem vzorků kapilární krve při zátěži lze stanovit množství kyseliny mléčné (laktátu) v krvi. Z jednotlivých hodnot se pak sestavuje laktátová křivka (graf). Na svislé ose grafu se vždy uvádí hladina laktátu v mmol/l, na vodorovné ose je znázorněna tepová frekvence a velikost zátěže. Na laktátové křivce se sledují dvě hodnoty: aerobní a anaerobní práh. Obecně se aerobní práh stanovuje při hodnotě laktátu 2 mmol/l a anaerobní práh při hodnotě 4 mmol/l.

Mýtus „anaerobního prahu“

Tak nyní si představte, že vše, co jsme si opakovali, vlastně není pravda. Že celý přechozí odstavec je vlastně jedno velké nepochopení toho, co se v našem těle při fyzické aktivitě odehrává.

„Problém jsme my sami – lékaři, trenéři a další odborníci, kteří žijí v modelech a názorech, které byly položeny již před více než 100 lety a o kterých se dnes ví, že jsou překonané“ říká MUDr. Jiří Dostal z Institutu sportovního lékařství (ISL). Jde o to, že tzv. klasický koncept aerobní – anaerobní metabolismus s kyselinou mléčnou s kritickými hodnotami jako 2 mmol a 4 mmol je velmi snadný na pochopení téměř pro každého. Bohužel pro nás je však lidské tělo velmi složité a takto jednoduše nefunguje. Pojďme však krok po kroku, jak to tedy v lidském těle při běhu vypadá.

Aerobní metabolismus – správně je výše uvedené, že je to spalování živin (zejména cukrů a tuků) za přítomnosti kyslíku. Tak jak krví dodáme tkáni kyslík, tak tkáň při tomto spalování vytváří energii a konečným produktem je CO2 a H2O. Co je však nesprávné na předchozím odstavci, je to, že při narůstající zátěži dochází k přesmyku na anaerobní spalování. Toto jednoznačně není pravda a několik studií již ukázalo, že aerobní spalování si buňky drží trvale a pokud by došlo k přerušení dodávky kyslíku, tak by rychle zahynuly.

Anaerobní spalování je totiž doplňkem kyslíkového metabolismu. Je sice méně efektivní, ale je rychlejší a zapíná se podle potřeby, když už aerobní systém nestačí. Například při výběhu do kopce. Prostě pokud sval potřebuje rychle dodat další energii, tak se aktivuje tento druhý rychlý mechanismus. Pokud již vyšší aktivitu nepotřebujeme, tak zase aktivita anaerobního systému klesne. Aby byl však obrázek úplný, je třeba ještě říci, že není žádný bod, kdy se anaerobní systém startuje a kdy ne. On běží pořád a s kyslíkovým se navzájem doplňují.

Jak se doplňují? Třeba laktátem. V mnoha článcích se lze dočíst, jak je kyselina mléčná ve svalech ta špatná a způsobuje zakyselení, které potom vyvolá bolest a únavu. Tak vážení přátelé, bohužel. Tato věta je celá nesmyslná. Za prvé – v těle se žádná kyselina mléčná nehromadí. Tato kyselina se totiž v lidském těle nevyskytuje, ale co se vyskytuje, je její draselná sůl – tedy laktát sodný. A to není žádná kyselina, ale neutrální molekula soli. Je pravda, že se snižuje ve svalech pH, ale laktát s tím nemá nic co do činění, dokonce při vzniku laktátu se mírně vyrovnává kyselé prostředí.

Takže jeden mýtus ohledně laktátu bychom měli vyjasněný. Není kyselý a není to kyselina mléčná. A co ten druhý, že laktát je odpadní produkt anaerobního spalování? Tak ten je také překonán. Laktát je hlavně zdroj energie, protože se okamžitě dostává do krve a migruje do ostatních svalů, které tak vysokou energii nepotřebují a ihned se mění na glukózu, která se vrací zpět a je využita ke tvorbě energie (ať již aerobně, nebo anaerobně).

Jak je vidět, oba systémy navzájem spolupracují a doplňují se. Není jeden dobrý – aerobní a druhý špatný – anaerobní. Není žádný práh, který by určoval, kdy pracuje ten či onen. Laktát není špatný, bez laktátu bychom byli extrémně nevýkonní, jako například pacienti s Mc Ardlovým syndromem, kteří nedokáží vytvořit laktát a přesto, že mají téměř nulové hodnoty, tak jsou nesmírně slabí a nevýkonní. Na druhou stranu je dobře dokumentováno a lze si to dobře vyzkoušet sami, že prostým snědením většího množství se do 30 min po jídle zvedne hodnota krevního laktátu… a postupně klesá, jak se mění zpět na zásobní formu cukrů – glykogen.

Co tedy se všemi těmi prahy – laktátovým, aerobním, anaerobním apod.? Jak mám tedy trénovat, když ne podle prahů? Trénovat podle % VO2max nebo % kalkulace (220-věk)?? No to je snad ještě horší, protože žádné VO2max neexistuje a (220-věk) je doslova nesmysl, ale o tom až někdy příště.

Pokud máte již laktátovou křivku hotovou, tak pokračujte v tom, co vám změřili, ale upravujte si tepové frekvence podle typu tréninku, únavy ten den nebo konzultace s trenérem. Mnohem důležitější než přesné dodržení cílové tepové frekvence je správně napsaný tréninkový plán, který cílí na vaše limitace. Je třeba si uvědomit, že křivka byla provedena za laboratorních podmínek, v určitém nastavení vašeho organismu. V reálném tréninku, kde na nás působí mnoho dalších faktorů (například jen odpor vzduchu při běhu), budou čísla jiná. Pokud křivku nemáte, tak si ji jistě můžete nechat provést, stojí to asi 1 000,- Kč, ale například u nás v ISL ji neděláme. Ne proto, že ji neumíme, ale proto, že ji považujeme za zbytečnou a hlavně při zjednodušení na 2 mmol a 4 mmol, které se u nás velmi často provádí, za téměř škodlivou. Ano, ono se dá dobře za hodinu vydělat 1000,- Kč, když vás necháme běhat na pásu a 2 – 4x vám píchneme do ucha, a pak dostanete tzv. cílové frekvence, ale o tom to není. Mnohem lepší je provedení jiných, komplexních zátěžových testů, které jsou sice dražší, ale kde také dostanete několikanásobně více informací a ne jen cílové tepové frekvence.

Pokud si myslíte, že vyšetření nepotřebujete, tak OK. Ono to v mnoha případech pro rekreační běhání stačí. No a v tom případě je již skoro jedno, jaké máte spočítané cílové tepové frekvence podle vzorečku (220-věk), protože se pohybujete v tak velkých chybách, že jakékoliv kalkulace jsou zcela mimo. V tom případě postupujte zcela empiricky. Měřte si a zapisujte jednotlivé tepovky a pocity únavy u všech typů tréninků. Za 14 dní až měsíc si udělejte review a sami uvidíte, že vám tělo začne ukazovat cílové tepové frekvence samo.

Spinální myš

Postačí olovnice, úhloměr či krejčovský metr?

V rehabilitaci jsme zvyklí spoléhat na vlastní smysly, zkušenost a velmi jednoduché diagnostické instrumentárium. Již průkopníkům našeho oboru stačilo k úžasným objevům, které obdivujeme dodnes. Obstojí ale stejné vybavení i v prostředí moderní medicíny?

vzdelavani3Základní vybavení našich ordinací se od svých počátků opravdu téměř nezměnilo.  Úhloměr, olovnice, váha a metr bývají i dnes maximem vybavenosti. Lékaři se od fyzioterapeutů liší asi jen špachtlí, fonendoskopem a čelním zrcátkem. Minulost i přítomnost většiny medicínských disciplín naznačuje, že to nejpodstatnější není ve složité technice, ale možná naopak v jednoduchosti pomůcek a hlavně ve schopnostech interpretace zjištěného.

Nejspíše proto býváme skeptičtí vůči složitějšímu přístrojovému vybavení, které nás pro svou časovou náročnost spíše zatěžuje a posouvá většinou o pouhý krůček dopředu. Občas se ale objeví něco, co vyniká právě zmíněnou jednoduchostí, prostorem pro odbornou interpretaci a sílu myšlenek. Ani pak hlavní posun nepřichází hned, ale až když se novinku naučíme využívat plně a tak rutinně, že se nakonec spojí s naší odborností i s každodenní praxí.

Přesně to pozorujeme během jednoho z největších technicko-medicínských skoků pramenícího z laboratoře profesora Röentgena. Revoluci odstartoval nejen proto, že můžeme díky němu in vivo sledovat, co bývalo skryté pod povrchem, ale také proto, že získáváme obraz jako srozumitelný doklad.

V rehabilitaci se již před několika lety objevil také zajímavý přístroj, spojující velké množství dat do srozumitelného obrazu. Vlastně obsahuje všechna zmíněná elementární měřidla kromě váhy. Nečekáme od něj takový převrat jako u radiodiagnostiky, na malou revoluci má ale našlápnuto. Jde o zařízení schopné skenovat snadno a rychle tvar těla v prostoru. Jde o patentovaný princip, který si vzhledem k malým rozměrům zařízení a hlavní oblasti využití zvolil označení SpinalMouse a trefil se tak i do předního objektu zájmu rehabilitace, tedy do osového orgánu – páteře.

Jako fyzioterapeuti tvar páteře sice vidíme a popisujeme. Obtížná je ale míra shody hodnotitelů a zcela chybí doklad viděného. Jednu spinální myš získal Ateliér Fyzioterapeutů*cz k dlouhodobému testování a posouzení praktické i odborné využitelnosti v prostředí české rehabilitace. Vzhledem k jednoduchosti a časové nenáročnosti jsme již po prvních desítkách měření poměrně optimističtí. Máme ale i řadu připomínek, které nyní ověřujeme. Zdá se jasné, že navzdory pověstné švýcarské přesnosti a sofistikovanému analytickému programovému vybavení, nelze tímto přístrojem nahrazovat kineziologickou rozvahu. Právě otevření interpretačního prostoru nad konkrétními daty ale považujeme za hlavní výhodu SpinalMouse a vidíme ji jako zajímavé měřidlo v rukách terapeuta vybaveného rozumem a zkušenostmi.vzdelavani2

Sami pacienti/probandi oceňují možnost vidět tvar své páteře v různých výchozích pozicích, instruovaných fázích pohybu i známých cvicích. Podobně jako u RTG tedy pozorujeme fenomén obrazové srozumitelnosti. Pacienti přestávají být odkázáni pouze na plnou důvěru v naše oči a slovní popis nálezu. Naše slova přitom neztrácejí na váze, spíše naopak. Jak naměřený tvar, tak jeho softwarová analýza porovnávající naměřené hodnoty s referenčními průměry většinou odpovídají našim domněnkám nebo upozorňují na jemnější odchylky a naší diagnostiku zpřesňují. Velká očekávání vkládáme do možnosti komparace vývoje v průběhu RHB série.

Každá technika, včetně rentgenu, má ale i svá omezení. Těšíme se proto na kritický seriál referátů o tomto přístroji, který má šanci spojit zásluhy Stiborovy, Čepojevovy, Ottovy či Forestierovy a posunout je na vyšší i čitelnější úroveň.

Zdroj: http://www.fyzioterapeuti.cz

Redakce Fyzioterapeuti